Podařilo se vám něco, co mnoho Češkám ne – působit jako letuška v Emirates. Vzpomínáte si ještě na ten moment, kdy tento sen vznikl? Kdy jste začali letušky obdivovat a v podstatě, kdy začal vznikat tento sen?
Vzpomínám si na to velmi dobře. Už od dětství mě v televizi nejvíce bavili cestovatelské dokumenty o dalekých zemích a jak se říká – byl to můj velký sen z dětského pokoje. Z malé vesničky, ze které pocházím, se spniť si takové představy, zdály téměř nemožné. Pokud mám však říci konkrétní moment, bylo to, když jsem jednou byla na výletě ve Vídni a jednou z autobusových zastávek bylo právě vídeňské letiště. Tam jsem poprvé viděla z dveří letiště vycházet velkou skupinu letušek s krásnými uniformami a červenými kloboučky. Bylo to jak z nějakého magazínu – a to byl přesně ten moment, kdy jsem si řekla, že jednou chci být jednou z nich. Moje velmi dobrá kamarádka v těch časech už pro Emirates pracovala, tak jsem se každý den motivovala její fotkami. To byl pro mě takový hnací motor – když to dokázal někdo z mého okolí, dokážu to i já.
Amen vypadá to opravdu dobře. Ne každý má však přehled, proč je vůbec práce v letecké společnosti taková žádaná … věděli byste nám to popsat?
Mě lákala práce v takové letecké společnosti hlavně kvůli benefitem, které firma nabízí – a samozřejmě i hlavně kvůli množství destinací, které vedle této práci víte procestovat. Díky Emirates jsem viděla ty nejkrásnější místa na světě, o kterých jsem kdysi jen snila, setkala těch nejzajímavějších lidí, naučila se pochopit a respektovat jiná náboženství a jejich kulturu, mohla jsem ochutnat jídla, které jsem ani nevěděla, že existují. Celkově se vám rozšíří obzor v celém svém životě a začnete se na lidi dívat jinak – a celkově chápat vše z jiné perspektivy. Takže tento duchovní benefit toho celého byl pro mě nejvzácnější. Vidět bohatství, ale zároveň extrémní chudobu, zažít teroristické útoky v oblasti, kde se nacházíte, tajfuny, kvůli kterým se vám zruší let … to vše je škola života, kterou bych na Slovensku pravděpodobně nikdy nezažila a všechny ty situace ze mě vymodelovaly osobu, kterou v životě už nepoloží jen tak cokoli. Průbojnost, kterou si tam vybudujete, vám nikdo nikdy nevezme. Uvědomíte si skutečné hodnoty života.
Co se týče platových podmínek, vydělávají se tam krásně peníze a co je nejhlavnější, firma vám zajišťuje krásné ubytování v Dubaji, transport do práce a během pobytu v zahraničí vám platí ty nejkrásnější hotely, kde si při převzetí klíčů od své vlastně pokoje vezmete i obálku – v ní máte diety jménem dané země, v níž další hodiny nebo dny zůstáváte. Jednoduše full service. To jsem ještě nezmínila, že jsme jako letušky měli v Dubaji speciální kartu, na jejímž základě jsme měli vstupy do Beach Club a posiloven zdarma a také téměř 50% slevy v některých top dubajských restauracích. Takže pokud mladá dáma naloží rozumně – rozumně míjí, víte si ušetřit velmi zajímavý obnos penízků, které vám pak pomohou, když se vrátíte z pouště.
Zní to opravdu skvěle. Na rozdíl od jiných pozici, na tuto je o něco těžší dostat se … jaké znalosti jste museli mít, co od vás vůbec očekávali, abyste vůbec postoupili do užšího kola?
Mnoho lidí se mě na tuto otázku ptá. Mou odpovědí je, že toto byl nejtěžší pohovor, jaký jsem kdy v životě absolvovala a těžší už zřejmě nikde nezažiju. Když jsem si uvědomila, že to není jen běžný pohovor na manžérsku pozici, jaké jsem od vysoké školy pravidelně absolvovala, bylo to něco úplně jiného. Celý pohovor byl v angličtině, což je dnes sice běžný standard, ale všechny ty kola nebyly zaměřeny na cizí jazyk jak na to, jak budete vědět řešit různé modelové situace. Další podmínkou bylo mít 21 let, dosáhnout 212 centimetrů na špičkách – co se týká vaší výšky a nemít žádné viditelné tetování, které by přesahovaly uniformu. Lidé přiletěli na pohovor do Košic až ze Saúdské Arábie, Beirutu a celé Evropy. Bylo pravidlem, že jste během dlouhých hodin čekání nemohli říct ani jedno slovo ve vašem jazyce – to iv případě, že jste tam byli s kamarádkou. Vůbec nezáleželo na tom, zda máte nebo nemáte vystudovanou vysokou školu. Byly tam vyučení lékaři, právníci a žádný titul tam nehrál žádnou roli. Šance byly vyrovnané.
To bylo to základní první kolo .. zřejmě byly i těžší a zřejmě i o něco obtížnější. Jak vypadaly?
Celý pohovor je v každé zemi trošku jiný. Některé země již předem musí prostudovat životopis daných uchazečů a pošlou vám pozvánku. Jiné země mají open day a přijít může kdokoliv.
